Jak na lyžování ve volném terénu – techniky a metodika

Informace pro všechny, kteří chtějí zažít vzrušení z lyžování mimo upravené sjezdovky, ale zároveň si chtějí být jisti, že mají správné informace pro bezpečný zážitek. Dozvíte se, jak se připravit, jaké vybavení potřebujete, jaké techniky používat a jak se orientovat v neznámém terénu. Také se zaměříme na důležitost znalosti první pomoci a postupů v případě pádu laviny. Ukážeme si, jak si užít lyžování ve volném terénu s důrazem na bezpečnost a zodpovědnost.

OBSAH:

• Volný terén / backcountry
• Rizika jízdy ve volném terénu
• Aktivní prvky lavinové záchrany
• Lyže pro jízdu ve volném terénu
• Technika jízdy ve volném terénu
• Psychologické aspekty jízdy ve volném terénu
• Příprava na lyžování mimo sjezdovky
• Lavinové nebezpečí - teoretická příprava
• Počasí, plánování túry
• V terénu: rozhodování a získávání informací

Volný terén / backcountry / alpine touring...

Jako volný terén označujeme jakýkoliv terén mimo značené cesty a sjezdovky. Lyžování v takovém terénu je jednou z nejpokročilejších lyžařských dovedností, zpravidla vyžaduje nejen vyspělou techniku, ale také důsledné plánování a zodpovědné rozhodování v průběhu sjezdu. Ve volném terénu můžete zažít oblouky v nadýchaném prachovém sněhu, extrémní prudké sjezdy úzkých žlabů, ale také zkrustovatělý sníh, těžký mokrý sníh nebo led… Hrozí zde také lavinové nebezpečí i pád kamenů nebo ledu, ale nebojte se – při správné přípravě a výběru terénu lze mnoho rizik významně snížit a první oblouky při off-piste lyžování lze vyzkoušet celkem bezpečně.

Rizika jízdy ve volném terénu

Doporučení, co mít v batohu, se různí podle terénu, do nějž se chystáte. Pro jednoduchý výjezd z lyžařského areálu je nutností lavinová výbava (vyhledávač – lopata – sonda), nabitý mobil a malá lékárnička. Pokud se chystáte na prudší linie, možná se budete potřebovat přijistit krátkým lanem. Pak je dobré mít i lehkou smyčku nebo dvě, samozřejmě také sedák a nějakou tu karabinu. To samé platí, pokud cestou budete projíždět přes ledovec, kde hrozí riziko pádu do trhliny.

>>> PODCHLAZENÍ A OMRZLINY – JAK JIM PŘEDEJÍT?
 

Lavina může spadnout kdekoliv. Na mírných svazích je to méně pravděpodobné, ale i to se stát může. Proto platí důležitá rovnice: mimo značené cesty a sjezdovky vždy musí mít každý člen skupiny lavinovou výbavu. Kompletní lavinovou výbavu, tedy lopatu, sondu a vyhledávač. Bez kteréhokoliv z těchto nástrojů se značně prodlužuje doba záchrany zasypaného, přičemž nejlepší šance na přežití je prvních 15 minut, pak šance na přežití dramaticky klesá. Zároveň platí, že výbava v batohu není nic platná, pokud není každý člen skupiny schopen s ní dobře a rychle pracovat. Níže se dozvíte, jak lavinová záchrana probíhá a jak je nutné ji trénovat.

Lavinová lopata musí být robustní, kovová, stejně tak sonda, aby při sondování neuhýbala. Vyhledávače jsou dnes tříanténové, vyhněte se prastarým analogovým, a dejte pozor na interferenci signálu – vyhledávače ruší signál mobilních telefonů, ale i chytré hodinky a další drobná elektronika!

Nabitý telefon je klíčový pro zavolání profesionální záchrany. V lékárničce by pak neměla chybět izolační folie. Obecně je vhodné mít na lyžování ve volném terénu v batohu i náhradní teplé rukavice nebo rezervní péřovou bundu, která se může hodit nejen zachraňovanému, ale i zachránci čekajícímu na příjezd profesionálů.

Aktivní prvky lavinové záchrany

Existují dva aktivní prvky lavinové záchrany, tedy takové, které na rozdíl od základní lavinové výbavy pomohou přímo oběti lavinové nehody. Jedním je tzv. Avalung, hadička, která odvádí vydýchaný CO2 na záda, a prodlužuje tak dobu, po kterou zasypaný přežívá. Jeho použití je však sporadické, jelikož je poměrně náročné jej během sesuvu laviny správně použít.

Naopak hojně využívané jsou tzv. lavinové batohy, které fungují na principu granulární konvekce, lidově známé jako efekt paraořechů. Pokud zatřesete sklenicí s müsli, největší ořechy zůstanou na povrchu. Aktivací lavinového batohu dojde ke zvětšení objemu lyžaře a ten má tak větší šanci zůstat na povrchu laviny. Lavinový airbag navíc chrání hlavu a horní část trupu. Účinnost tohoto prostředku se blíží 50 % těch, kterým se podaří batoh aktivovat.

Lyže pro jízdu ve volném terénu

Kromě nouzového a bezpečnostního vybavení je ve volném terénu vhodné použít široké a dlouhé freeridové lyže. Pokud vyrážíte do neznámého terénu, je nutností mapa a dovednost číst z ní sklon terénu. Stejně tak se hodí buzola – obojí dnes často nahrazují chytré sportovní hodinky a mobilní aplikace. Občas se stane, že podjedete místo, odkud už jste měli traverzovat zpět do areálu. Omylem nebo záměrně, protože tam najdete nejlepší sníh. Pak je více než vhodné mít lyže osazené hybridním stoupacím vázáním a v batohu mít pár stoupacích pásů pro rychlý návrat na původní trasu.

Technika jízdy ve volném terénu 

Pro lyžování ve volném terénu je klíčový jistý pohyb na lyžích. Lyžař zatěžuje svah a tím může tzv. „utrhnout lavinu“. Čím defenzivnější jízda, tím lépe. Nejméně svah zatížíte, pokud pojedete přímo dolů (po spádnici). To však většina lyžařů neustojí a spadne – pád je naopak zatížením nejhorším, padat je v terénu v podstatě zakázáno. Dobrým kompromisem jsou krátké, rytmické oblouky, naopak dlouhé traverzování je nežádoucí, protože svah „řežou“ křížem krážem a zvyšují riziko odtrhu.

Naučit se krátký oblouk trvá nějaký čas, ale důležité jsou k tomu drobné změny techniky proti běžnému lyžování na sjezdovce. Aby byl lyžař stabilní v terénu a měl dostatečný vztlak, musí mít nohy blízko u sebe a aktivně otáčet chodidla. Široké lyže pak v prachovém sněhu vždy zanoří špičky, aby na konci oblouku zase vyplavaly – lyžař si sníh pod nimi musí nejdřív stlačit, aby jej vynesl, na rozdíl od sjezdovky, kde se lyže spíš prohýbá na tvrdém povrchu, zde je plocha důležitější než hrana. 

Volný terén však není jen lyžování v prašanu. Setkáte se s proměnlivým sněhem od mokrého přes ledovou krustu. Techniku jízdy je potřeba přizpůsobovat a učit se střídavě na sjezdovce a vedle ní, vhodné je zkoušet přejíždět hranu sjezdovky, kterou nahrnula rolba. Pokročilou techniku vám vysvětlí každý dobrý učitel lyžování nebo horský vůdce, ale vzhledem k rozsahu podmínek, které ve volném terénu můžete potkat, jde opravdu o nekonečný rozvoj komplexních lyžařských dovedností.

Psychologické aspekty jízdy ve volném terénu

Kromě dobré lyžařské techniky je nutná také psychická odolnost. Vědomí, že terén je nebezpečný, často vede k panice a strachu, který ústí v chyby. Nehody bývají důsledkem nikoliv izolované chyby, ale jejich řetězce. Zároveň méně odolný lyžař často kupí chyby právě tím, že z jedné je ve stresu, tak udělá další a nabaluje pomyslnou sněhovou kouli drobných chyb, které mohou ústit v nebezpečnou situaci. Proto je velmi důležité dokázat tento řetězec přeseknout a udělat jasné rozhodnutí o změně trasy nebo ukončení sjezdu. 

Typickou chybou je například nedůvěra ve své dovednosti, kdy lyžař po rozjetí místo navazovaných oblouků dostane strach a vytraverzuje do boku žlabu, kde je větší sklon a slabší vrstva sněhu a uřízne tak lavinu proto, že se bál jet středem žlabu dolů. Psychická stránka lyžování v terénu se složitě trénuje, ale vědomě lze natrénovat třeba na velmi prudkých sjezdovkách, vědomým přibližováním se ke svým limitům a práci s nimi.

Příprava na lyžování mimo sjezdovky

Vyzkoušejte si cvičení: na prudké sjezdovce se rozjeďte rovně, až budete mít strach z rychlosti, zabrzděte. Pak se rozjeďte znovu a zabrzděte o metr dál, o dva, o tři… Jde o ovládnutí vnitřního stresu a pochopení, kdy je limit v hlavě a kdy už je rychlost příliš vysoká na to, aby ji lyžař fyzicky ubrzdil. Pozor, toto cvičení zpravidla končí pádem, ovšem zjistíte díky němu, kde máte hranice a jak daleko jsou ty psychické od fyzických – možná budete překvapeni. Tento kontrolovaný pád na sjezdovce může předejít mnoha pádům v terénu, jež mohou být daleko nebezpečnější.

Lavinové nebezpečí - teoretická příprava

Vozit v batohu lavinovou výbavu nemá smysl, pokud s ní neumí každý člen skupiny perfektně zacházet. Je více než vhodné před každým výletem ověřit, že každý ve skupině ví, co dělá. Nejnáročněji vypadá ovládání vyhledávače, ale v praxi se setkáváme s tím, že nejvíc času a sil zabere kopání lopatou, a tak i to je potřeba cvičit. Nácvik provedete jednoduše: jeden ze skupiny se neúčastní a zakope vyhledávač zabalený do batohu, na ostatním neznámé místo. Pak je informuje, kde je pomyslné laviniště, a začne měřit čas. Ostatní začínají hledat. Lavinová záchrana je rozsáhlá kapitola, kterou je možné nastudovat podrobněji z dalšího článku, shrňme ji tu však v bodech:

1.    Přepnutí všech vyhledávačů do režimu SEARCH
2.    Organizace skupiny – stanovení velitele zásahu, strategie (hledání na lyžích nebo bez), stanovení bezpečné zóny, kam utíkat při pádu sekundární laviny, v případě rozsáhlé nehody založení bezpečného depa, stanovení komunikace s profesionálními zachránci
3.    Zachycení signálu – zig-zag traverzy laviništěm s rozpětím cca 40 m
4.    Dohledání po zachycení signálu, organizace v případě více zasypaných (vyhledávače „mark“, stanovení, kdo hledá další a kdo sonduje a vykopává nalezeného)
5.    Spirálová sondáž kolmo na svah
6.    Pozitivní sonda zůstává na místě, stanovení místa kopání podle hloubky zasypání
7.    Kopání, vyproštění dýchacích cest
8.    Zakrytí vykopané jámy a tepelná izolace, první pomoc, případně KPR (kardiopulmonální resuscitace)
9.    Eventuelně evakuace a transport, ovšem to v běžně dostupných oblastech spadá už většinou do gesce profesionálních záchranářů

O každém z popsaných bodů by se dalo dlouze mluvit, ovšem nejlepší je zažít si je v terénu. Pro první trénink je vhodné zvolit lavinový kurz s certifikovanými vůdci nebo záchranáři, následně je téměř nutné si alespoň jednou ročně záchranu nacvičit, nejlépe před každým výjezdem do terénu s novou skupinou. Jde potenciálně o záchranu vašeho života, tak si ověřte, že to ostatní opravdu umí!
Dobrý výsledek je vykopání cvičně schovaného vyhledávače do patnácti minut. Po akci nezapomeňte u večeře probrat nedostatky, kterých si kdo ve skupině všiml. Nezapomněli jste třeba zavolat profesionální záchranáře?

>>> ZÁKLADNÍ INFORMACE O LAVINÁCH

>>> LAVINY A POČASÍ

>>> LAVINY A TERÉN

>>> JAK SE NEDOSTAT DO LAVINY

>>> JAK NA ZÁCHRANU Z LAVINY

Počasí, plánování túry

Nejlepší strategií, jak přežít lavinu, je se do ní vůbec nedostat. K tomu je nutné rozumět lavinové předpovědi. Tu najdete pro každou horskou oblast. Mějte na paměti, že se liší podmínky podle sklonu svahu, jeho orientace a nadmořské výšky. Laviny jsou formovány sněžením, větrem i změnami teplot, to vše je v lavinové předpovědi zahrnuto. Ovšem pořád jde o předpověď, na místě si vždy udělejte vlastní úsudek! Předpověď má 5 stupňů, při 4. a 5. nevyrážejte vůbec. Při třetím je velmi vysoké riziko utržení laviny, a tak je potřeba velmi odpovědně vybírat trasu a nevstupovat na prudké svahy. Při druhém se lze poměrně volně pohybovat v lyžařském terénu, ideální je samozřejmě stupeň 1, nejnižší – ani ten však neznamená nulové riziko. Jakmile je někde sníh, může se sesunout. Může se sesunout v lese, může se sesunout do terénní pasti a i zdánlivě neškodná lavina v úzkém údolí může vytvořit několikametrový nános.

Řetězec chyb často souvisí s chybným plánováním – berte v potaz počasí, výkonnost skupiny a lavinovou předpověď. Plánujte raději defenzivně, hledejte trasu, která vede po hřebeni radši než traverzem svahu. Naplánujte sjezd na etapy tak, aby skupina zastavovala vždy na bezpečném místě. Pokud je to možné, mějte k dispozici únikovou trasu, například před vjezdem do prudkého žlabu ověřte, zda nelze objet po pláních a zda někdo ze skupiny nechce zvolit tuto variantu.

V terénu: rozhodování a získávání informací

Předpověď lavinových podmínek je vždy odhad, který se od skutečnosti může lišit. Při sjezdu si všímejte varovných známek: drobné samovolné laviny, varovný zvuk sesedání sněhu „wumm“, náhlá změna charakteru sněhu vlivem slunce… to vše mohou být varovné signály, že se nacházíte v potenciálně nebezpečném terénu. Nenechte se uchlácholit tím, že je vyhlášen nízký stupeň lavinového nebezpečí a radši si situaci ověřte vykopáním vlastní sondy, kdy odhalíte, zda ve svahu není schovaná nestabilní vrstva.

Závěrem se vraťme k psychickému aspektu rozhodování: vůdce túry je pod tlakem sjezd dokončit, najít nejlepší sníh. Často ale nejlepší sníh také znamená největší riziko. Je velmi náročné učinit rozhodnutí o ukončení nebo jiné volbě trasy. Pokud řetězec chyb nedokáže přetnout vůdce, musí se ozvat jakýkoliv jiný člen. Říct, že se mi to nezdá a mám strach, není známkou slabosti, naopak. Pokud stádo lyžařů tupě vjede do laviny, všichni s pocitem, že ostatní se teda asi nebojí, tak bych se neměl bát ani já, jde o chybu přímo začátečnickou. Často se stane, že jeden člen váhavě vyjádří svou nejistotu a ostatním odemkne to, co se styděli říct – bojíme se taky, pojeďme okolo. Nebojte se bát, ve volném terénu vám to může zachránit život!